Včera jsem přišla do obýváku, kde Tom i Beátka leželi na zádech zemi (na parketách) kousek vedle sebe – Beátka už pěkně mluví, takže mi hned oznámila princip jejich hry – „spinkáme! zavžít očiiii…“ :-D
Mám dojem, že na spinkání si spolu hrají bezkonkurenčně nejčastěji… Principem této hry je (dle pozorování), že táta fakt spinká a Beátka si na spinkání jenom hraje a průběžně ho probouzí:-))

Prošla jsem alba a vybrala jsem pár jejich „spinkacích her“ na ukázku:-))

Tady ještě nešlo o to jejich hraní, ale o hlídání…:-) ale ta fotka se mi líbí, tak ji sem taky vkládám…

Ještě jedna historická:-)) tady ještě Beátka nespolupracuje ve spinkání, ale zase ještě daleko neutekla…

A tady už jde přesně o to, o čem mluvím:-))

Jedno z nejoblíbenějších míst:-)

Ale hrát se to dá celkem kdekoliv:-)))

:-)

A jedna s čajem:-)

A ještě k té mojí mateřské…:-) Abych tolik nepodlamovala obecnou představu o tom, jaká je na mateřské hrozná dřina a utrpení, jak je to s dětma těžké a o nervy, jak člověk nic nestíhá a jak je to vzdálené tomu slovu „dovolená“…

Samozřejmě i u nás jsou slabší chvilky…:-) Ale naštěstí jich není moc…

Důležitá věc k udržení dobré nálady je, že Beátka je od narození příjemně spavé dítě, usíná sama (pokud teda nepočítám psa, kočičku, lva a medvídka, občas ještě baterku, plastové zvířátko, panenku, brokolici atd. atd.) a spí klidně celou noc (přestože pro někoho je i tak představa pravidelného budíčku 6:15 dost krutá:-)) my už jsme si zvykli. Má ráda režim a rituály. A má jakési neuvěřitelně přesné vnitřní hodiny:-) Ale to už jsem, myslím, kdysi psala. Po dobrém odpočinku toho člověk vydrží hodně:-)

Další mojí momentálně největší pomůckou na doplnění energie – (protože tolik, kolik jí mají děti, už asi nemáme nikdo:-)) je školička, kterou Beátka 4× týdně na 3 hodiny navštěvuje. Ty tři hodiny jsou pro nás, zdá se, uplně optimální čas :-) Já v té době chodím do práce. Je teda pravda, že i tam se moje zájmy často točí kolem Beátky:-D (tisknu nějaké kartičky, obrázky a všelijaké pomůcky:-)) ale den je tak nějak příjemně rozčleněný, myšlenky se soustředí i jinam, cestou si něco přečtu… Navíc mužský kolektiv vyvažuje ostatní aktivity během dne, které jsou pak převážně mezi ženskýma:-)
Beátce se ve školce líbí, těší se tam, a já vím, že se tam o děti starají tak, jak já si přeju:-) (Chodily jsme tam půl roku společně 1× týdně na 1,5 hodiny – jakoby do kroužku). Učí se tam samé zajímavé věci a v závěru lítají po hřišti. Beátka tam už má i prvního nápadníka, jmenuje se Teo a já ho taky miluju:-))))

A to jsou oni.

Samozřejmě od té doby, co školku navštěvuje, jsem si zvykla i na nějaké negativní reakce. Ale já jsem přesvědčená o tom, že tak jak to je, je to konkrétně pro nás dvě nejlepší:-) Při loučení nikdy neplakala, zamává mi, pošle pusu a s ostatními „spolužáky“ se dají do neobratného převlíkání… :-) Není to jen tak obyčejné zařízení pro děti… ale o tom třeba zase jindy… :-) Je to Montessori, a nám to hrozně sedí. Čtu o tom jednu knížku za druhou…:-) a hrozně mi to pomáhá ve výchově a vůbec v celém našem fungování…

Málo, málo aktualizujeme blog:-) Já teda zodpovědně plním galerku na Medvíděti, a tak tím nechci otravovat ještě tady:-) Nějak mi chybí témata mimo ty dětské, přiznávám se – dokonale mě to pohltilo:-) Ale opravdu mě to baví, nemůžu si pomoct.

V květnu už to budou 2 roky, a je to navíc čím dál zajímavější. Když jsem měla doma malinké miminko, myslela jsem si, že je to to nejúžasnější, co na světě vůbec může být, a že si to musím užít, protože to rychle uteče a… nebudu zase opakovat, co říkají všichni:-)) Užila jsem si to moc, přestože pravda je to, že utíká to fakt šíleně… ale ono je to s každým přibývajícím měsícem ještě zábavnější, a já se tomu všemu novému prostě nestačím divit:-) Podělit se o to všechno zatím nějak poutavě neumím:-) Zatím to všechno zpracovávám.

ŠSQ už tady kdysi psala, že ten poslední rok na mateřské je nejlepší, takže jí začínám věřit, a už teď se těším:-)

Užívám si teď jakoby znovu celé dětství (a mám z čeho čerpat, protože jsem ho, myslím, měla moc pěkné). Zase jinak a kolikrát ještě intenzivněj:-)) Co člověk už skoro zapomněl, znovu objevuje, a začíná chápat i různé zajímavé souvislosti.

Nějak to nedokážu sepsat jak bych chtěla, a pointa jako obvykle chybí, tak raděj nebudu pokračovat a vložím místo toho nějaké foto:-)

Tak a Michal už je trojnásobný otec :-) Pěkné překvápko :-) … Kryštof

Jako každý rok, tak i letos, jsme se sešli u vína a sýrů na návštěvě u Soleckých. Letos si na nás Svaťa se Šárkou vymysleli nečekané zpestření, které spočívalo v nefunkčním zvonku u dveří:-)) Hned při příchodu tak otestovali každého hosta v jeho trpělivosti a opravdové touze po setkání s nimi.

Zmrzlé kamarády pak nechali ohřát u kamen, podávali jedno luxusní víno za druhým, a k tomu připravili ochutnávku řady lahodných sýrů. Píšu to jak reportáž do Napajedelských novin:-)))

Radši pokračuju fotoreportáží od Terdy:

Budíček v 5 ráno není v neděli nic příjemného (jakoby v jiné dny byl). Sbalili jsme Beátce golfky, naskákali do Golfa a hurá na golf. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého (bouřky v kombinaci s přívalovým deštěm), ale už jsme to měli objednané a navíc ráno bylo hezky, tak jsme jeli.

Na hřiště jsme dorazili před 8 ráno, trochu se aklimatizovali a od 9 šli na to (na driving range jak říkáme my mini-golfisti). Původně jsem si myslel, že golfovou hůl budu držet stejně jako hokejku, ale prý ne. Asi 2 hodiny jsme zkoušeli základní odpaly, přičemž jsme vystříleli cca 100 míčků, které normální golfista dá tak za půl hoďky. Lítalo to zezačatku všude a všelijak (aspoň teda mě) a dost často jsem k tomu přidal i drn trávy. Potom jsme zkusili tzv. čipování (což mě programátorovi bylo blízké) a nakonec patování na greenu. Těsně před obědem jsme se ještě přesunuli na tzv. akademii, kde jsme to prubli už na regulérním hrišti. Super to bylo, takže doufám, že brzo zas ... buď zase tady nebo někde jinde.

Pár fotek.

Tom možná napíše příspěvek, já zatím dávám odkaz na fotky.

Včera jsem dojela s klukama ze střelnice chvilku po desáté hodině. Dany se probudil a vřískal na celé náměstí. Pobrala jsem z auta to nejnutnější a Danyho pod paži a šli jsme domů. Kluci usli hned po vykoupání, já si šla lehnout tak po 11h. Kolem čtvrt na dvě v noci se probudil Danyš a přelezl za mnou do postele, čímž mě hodně probral a já nemohla dlouho usnout. Šla jsem se do kuchyně napít a jen tak ze zvyku vykoukla z okna před barák. A co to nevidím?!?!?! Naše auto tam stálo s otevřenými dveřmi. Hned mi blesklo v hlavě, že ho někdo vykrádá. Rozsvítila jsem proto světlo v kuchyni i pokojíku, ať zloděj ví, že o něm vím. U auta se nic nehýbalo, tak sem usoudila, že zloděj už tam není, tak můžu dolů zajistit stopy. Rychle jsem se oblékla a seběhla dolů. Cestou k autu mi docházelo, že to taky nemusel nechat otevřené jen zloděj. Ano, ano, byla jsem to já, která dala kolemjdoucím možnost několik hodin nahlédat do našeho auta i zevnitř :-). Naštěstí se nic neztratilo a že tam toho bylo (kočárek, uhlí, kopačák, boty, deky, dřevo, rádio, cd, sedačky,volant aj.) :-)